P. S.

Žalman

1:Stála Au vrátek tDmaj7ichá a smA7ířená,
jen vítr bDušil do drátHů jak do cimbEálku,
já chtěl nAazpátek k nDmaj7í se vrHmátitH7 
a věděl, žDe zas prohrávHám dívčí vEálku,
do jedné z kHmomor svýho sDrdce mě na jeden zAápad zamykA7á,
proč se mi z Dúdolí a hHor tam od ní tDmaj7ěžko utíkAá.
R:Tak se nemrač, lHmásko, že se rDáno s nocí ztrAácím,
třeba jednou, lHmásko, postavDmím ti velkou mAáj,
nezapomeň, lHmásko, že i jDá se v zimě vrAacím,
pak nám budou, lHmásko, pod peřDminou srdce tAát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: